Nový zákon o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti v září loňského roku, používá nový pojem "tepelné zpracování odpadu". Co se pod tím myslí a jaký bude mít jeho zavedení vliv na požadavky na zdroje spalující nebo spoluspalující odpad?
Pod pojmem tepelné zpracování odpadu je v zákoně o ovzduší zahrnuto jak spalování, tak spoluspalování odpadu ve smyslu předchozího zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Za tepelné zpracování odpadu zákon považuje (dle § 2 písm. o) oxidaci odpadu nebo jeho zpracování jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu. Tato definice vychází z obdobné definice uvedené ve směrnici 2010/75/EU o průmyslových emisích.
Tato terminologická změna by měla vyloučit situaci, aby byla za spalovny odpadu považována zařízení, jež se od běžných spaloven odlišují zcela zásadně technicky i svým vlivem na životní prostředí - např. některá zařízení na principu pyrolýzy nebo plazmových procesů. Zákon o ochraně ovzduší též definuje spalovnu odpadu, a to jako "stacionární zdroj určený k tepelnému zpracování odpadu, jehož hlavním účelem není výroba energie ani jiných produktů, a jakýkoliv stacionární zdroj, ve kterém více než 40 % tepla vzniká tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně zpracovává neupravený směsný komunální odpad".
Odpad, bez ohledu na to, zda je spalován ve spalovně odpadu nebo spoluspalován v jiném energetickém zdroji, a bez ohledu na to, zda se jedná o jeho odstraňování nebo energetické využívání, musí být tepelně zpracováván pouze v takových zařízeních, která mají vydaná povolení krajského úřadu a kde je toto zpracování výslovně povoleno.
ČASOVĚ OMEZENÁ POVOLENÍ
Nový zákon nepřináší zásadní změny v konkrétních technických požadavcích, ani nezavádí nové či nezpřísňuje stávající hodnoty specifických emisních limitů, čímž odpovídá směrnici 2010/75/EU, o průmyslových emisích, která také přebírá požadavky předchozí směrnice 2000/76/ES, o spalování odpadu, pouze s menšími upřesněními a doplněními.
Podle nového zákona je tak například omezena platnost povolení zdroje tepelně zpracovávajícího odpad na 25 let, u spaloven odpadu (jakožto zdrojů uvedených v příloze č. 2 a označených ve všech sloupcích A až C) je v průběhu správního řízení o vydání povolení provozu vyžadováno vypracování rozptylové studie, schválení provozního řádu, a při splnění příslušných podmínek se u nich uplatní kompenzační opatření (viz § 11 odst. 5).
ZÁSADNÍ JE MĚŘENÍ EMISÍ
Zcela zásadní je z hlediska ochrany ovzduší povinnost zjišťování úrovně znečišťování (měření emisí). Měření emisí se provádí u zdrojů a pro znečišťující látky, pokud je tak stanoveno v příloze č. 4 k zákonu (bez ohledu na stanovení emisního limitu), nebo u nichž je stanoven emisní limit prováděcím právním předpisem či povolením provozu. Platí, že emisní limity stanovené v povolení provozu nesmí být stejné nebo vyšší než specifické emisní limity stanovené v prováděcím právním předpisu pro daný stacionární zdroj. Povolující krajský úřad tedy nebude do povolení provozu přepisovat emisní limity z prováděcí vyhlášky (viz box 2), ale má zákonem danou možnost stanovovat emisní limity pro další znečišťující látky nebo emisní limity ve vyhlášce stanovené zpřísnit (princip integrovaného povolení).
ALTERNATIVNÍ PALIVO JE STÁLE ODPAD
Zákon o ochraně ovzduší nedefinuje pojem odpad - za odpad je považováno vše, co je odpadem podle zákona o odpadech. Nedefinuje rovněž pojem alternativní palivo. V praxi bývá tímto pojmem nejčastěji nazýván odpad, respektive palivo pocházející z odpadu, jenž byl mechanicky, biologicky či jinak upraven za účelem jeho následného spálení s využitím jeho energetického potenciálu. Palivo z odpadů je pro účely ochrany ovzduší stále odpadem, který má své katalogové číslo podle odpadové legislativy národní i evropské (19 12 10). Zdroje znečišťování ovzduší, jež spalují odpadová paliva, jsou stále zdroji, které tepelně zpracovávají odpady a k tomu musí mít příslušná povolení.
Spalování tuhých alternativních paliv vyrobených z odpadu mimo režim tepelného zpracování odpadu neumožňuje ani vydání certifikace, ať je vydána certifikačními orgány dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, na základě vnitropodnikových (právně nezávazných) norem, na základě požadavků legislativy kladených na běžná paliva (např. biomasa, uhlí) či na základě technických norem týkajících se přímo tuhých alternativních paliv (ČSN EN 15357 až ČSN EN 15359). Zákon o ochraně ovzduší ani zákon o odpadech právní závaznost certifikací nepředpokládají.
Zpracovatelé nebo provozovatelé zdrojů, které nejsou spalovnami odpadů ani zařízeními ke spoluspalování, často prohlašují, že jejich paliva nejsou odpady, protože naplnila podmínky paragrafu § 3 zákona o odpadech, zejména odstavce 6. Ten vymezuje podmínky, za nichž odpad přestává být odpadem (věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, existuje pro ni trh nebo poptávka a splňuje technické požadavky pro konkrétní účely). Tato prohlášení jsou často jednostranná a o splnění podmínek lze mít důvodné pochybnosti.
KRITÉRIA NA ÚROVNI EVROPY ZATÍM NEJSOU
Není možné opomenout skutečnost, že podmínky stanovené pro odpady, které přestávají být odpadem, vychází z podmínek evropské směrnice o odpadech (čl. 6 odst. 1 písm. a) až d) směrnice 2008/98/ES), jež předpokládá, že k vynětí z režimu odpadů může dojít tehdy, kdy jsou splněna zvláštní kritéria vydaná na úrovni Společenství. Tato kritéria však doposud vydána nebyla, ani Komise zatím v dohledné době o vydání takovýchto kritérií neuvažuje. Směrnice umožňuje, aby členské státy v jednotlivých případech rozhodly, zda určitý odpad přestal být odpadem s přihlédnutím k platné judikatuře Evropského soudního dvora. Taková rozhodnutí jsou členské státy povinné oznámit Komisi v rámci technické notifikace. Jelikož Česká republika zatím nevydala rozhodnutí (nebo nenavrhla právní předpis) za účelem možnosti vynětí paliv z odpadů z režimu odpadů a Komise nebyla o posouzení takovéhoto postupu požádána, není možné s palivy z odpadů nakládat jinak, než jak bylo uvedeno v tomto článku. V opačném případě se Česká republika vystavuje hrozby soudního řízení a sankcí s tím spojených za porušování práva EU.
V současné době je v notifikačním řízení italský předpis, který stanovuje podrobná kritéria pro vynětí odpadových paliv z režimu odpadu (notifikace je vedena pod číslem 2012/480/IT. Dokument je volně dohledatelný v databázi Evropské komise pro technické notifikace TRIS). Schvalovací řízení, které zpravidla trvá tři měsíce, bylo prodlouženo, mimo jiné z důvodů předložení zásadních námitek ze strany Německa, Rakouska a některých oborových svazů.
Návrh italského předpisu předpokládá, že i pro odpady vyjmuté z odpadové legislativy jsou stanoveny požadavky na skladování, manipulaci, výrobu a přepravu. Jejich využití je limitováno pouze na výrobu tepla nebo elektrické energie v cementárnách a spalovacích zařízeních (elektrárnách) s příkonem nad 50 MW. Podle Katalogu odpadů je stanoven taxativní výčet odpadů, které nesmí být použity pro jejich výrobu. Výrobci paliv z odpadů musí zasílat každoroční hlášení o zpracovaných odpadech, množství vyrobených paliv, výsledcích šaržovitých analýz a konkrétních odběratelích (uživatelích) paliva. Stejně tak uživatelé paliva musí zasílat každoroční hlášení o výrobcích, od nichž palivo odebrali, analýzách daných vzorků, míře náhrady fosilních paliv s popisem a kvantitativním vyjádřením snížení emisí, včetně emisí skleníkových plynů. Vyhláškou je pak zřizována Dozorčí a monitorovací komise, která kontroluje celý cyklus výroby paliv z odpadů.
Mgr. Veronika Tomášková
Mgr. Pavel Gadas
LEGISLATIVA
- Zákon č. 201/2012 Sb., který zrušil a nahradil předchozí zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti 1. 9. 2012. K témuž datu byly zrušeny téměř všechny prováděcí právní předpisy v této oblasti a postupně jsou vydávány nové prováděcí vyhlášky a nařízení vlády.
Doposud vydané předpisy:
- vyhláška č. 312/2012 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší,
- vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích,
- nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv.
Nový zákon o ochraně ovzduší stanoví:
- přípustné úrovně znečištění (vyjádřené imisními limity) a znečišťování ovzduší (vyjádřené emisními limity, emisními stropy, případně jinými, technickými podmínkami provozu),
- způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování a jejich vyhodnocení,
- nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší,
- práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší (viz § 1 odst. 2 písm. a) až d).
TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ
- Odpad podle jiného právního předpisu (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění), s výjimkou odpadu uvedeného v prováděcím právním předpisu (odpad na bázi biomasy), může být tepelně zpracován jen ve stacionárním zdroji, ve kterém je tepelné zpracování odpadu povoleno podle § 11 odst. 2 písm. d). Povolení vydává místně příslušný krajský úřad. Tepelné zpracování odpadu je možné pouze pod dohledem osoby autorizované (podle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ovzduší).
- Odpady na bázi biomasy, které je možné spalovat mimo režim tepelného zpracování odpadu, jsou rostlinné odpady ze zemědělství a lesnictví, z potravinářského průmyslu (pokud je vyrobené teplo využito), dále odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny (pokud se spalují v místě výroby a vyrobené teplo je využito), korkový a dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření a povrchové úpravy dřeva.
EMISNÍ LIMITY
Návrh prováděcí vyhlášky, kterou se stanovují emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu, má oproti původnímu nařízení vlády č. 354/2002 Sb., některé změny:
- validace výsledků kontinuálního měření se použije pouze pro účely posuzování s emisními limity, a nikoli pro výpočet celkové emise znečišťujících látek (tato změna může vést ke zvýšení vykazovaných emisí u těch zdrojů, které používaly validované hodnoty i pro výpočet celkové emise znečišťujících látek),
- bylo odstraněno zpřísnění oproti evropským směrnicím, které vzniklo špatným překladem v roce 2002 a spočívá v neprovádění přepočtu na referenční obsah kyslíku u spaloven odpadu, pokud je obsah kyslíku nižší než referenční (nadále je uplatněno pouze u spalování nebezpečného odpadu ve smyslu legislativy EU), c) u tepelného zpracování odpadu ve spalovacích stacionárních zdrojích byla určeno hodnota Cproc pro HCl, která se použije při výpočtu emisního limitu založeného na principu průměru emisních limitů stanovených pro spalování odpadu a spalování paliv v daném stacionárním zdroji váženého podle objemu spalin vzniklých ze spalování odpadu a spalování paliv při tepelném zpracování odpadu. Vzhledem k očekávanému budoucímu povolování tohoto režimu na spalovacích stacionárních zdrojích tak byla odstraněna nejistota plynoucí z toho, že některé stacionární zdroje mohly mít stanoven emisní limity pro HCl v povolení (pak by se v uvedeném vzorci použila jeho hodnota), nebo nemusely (a pak by se použila hodnota koncentrace HCl při spalování paliva). Hodnota Cproc byla stanovena na úrovni obecného emisního limitu, tedy 50 mg/m3.
Mimo režim tepelného zpracování odpadu lze spalovat odpady na bázi biomasy, zejména rostlinné odpady ze zemědělství a lesnictví (na obr. výtopna Žlutice, spalující výhradně biomasu).
Autoři: Veronika Tomášková, Pavel Gadas
Zdroj: http://odpady.ihned.cz/c1-59099980-jak-ovlivni-novy-zakon-o-ovzdusi-spalovani-odpadu
Pod pojmem tepelné zpracování odpadu je v zákoně o ovzduší zahrnuto jak spalování, tak spoluspalování odpadu ve smyslu předchozího zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Za tepelné zpracování odpadu zákon považuje (dle § 2 písm. o) oxidaci odpadu nebo jeho zpracování jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu. Tato definice vychází z obdobné definice uvedené ve směrnici 2010/75/EU o průmyslových emisích.
Tato terminologická změna by měla vyloučit situaci, aby byla za spalovny odpadu považována zařízení, jež se od běžných spaloven odlišují zcela zásadně technicky i svým vlivem na životní prostředí - např. některá zařízení na principu pyrolýzy nebo plazmových procesů. Zákon o ochraně ovzduší též definuje spalovnu odpadu, a to jako "stacionární zdroj určený k tepelnému zpracování odpadu, jehož hlavním účelem není výroba energie ani jiných produktů, a jakýkoliv stacionární zdroj, ve kterém více než 40 % tepla vzniká tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně zpracovává neupravený směsný komunální odpad".
Odpad, bez ohledu na to, zda je spalován ve spalovně odpadu nebo spoluspalován v jiném energetickém zdroji, a bez ohledu na to, zda se jedná o jeho odstraňování nebo energetické využívání, musí být tepelně zpracováván pouze v takových zařízeních, která mají vydaná povolení krajského úřadu a kde je toto zpracování výslovně povoleno.
ČASOVĚ OMEZENÁ POVOLENÍ
Nový zákon nepřináší zásadní změny v konkrétních technických požadavcích, ani nezavádí nové či nezpřísňuje stávající hodnoty specifických emisních limitů, čímž odpovídá směrnici 2010/75/EU, o průmyslových emisích, která také přebírá požadavky předchozí směrnice 2000/76/ES, o spalování odpadu, pouze s menšími upřesněními a doplněními.
Podle nového zákona je tak například omezena platnost povolení zdroje tepelně zpracovávajícího odpad na 25 let, u spaloven odpadu (jakožto zdrojů uvedených v příloze č. 2 a označených ve všech sloupcích A až C) je v průběhu správního řízení o vydání povolení provozu vyžadováno vypracování rozptylové studie, schválení provozního řádu, a při splnění příslušných podmínek se u nich uplatní kompenzační opatření (viz § 11 odst. 5).
ZÁSADNÍ JE MĚŘENÍ EMISÍ
Zcela zásadní je z hlediska ochrany ovzduší povinnost zjišťování úrovně znečišťování (měření emisí). Měření emisí se provádí u zdrojů a pro znečišťující látky, pokud je tak stanoveno v příloze č. 4 k zákonu (bez ohledu na stanovení emisního limitu), nebo u nichž je stanoven emisní limit prováděcím právním předpisem či povolením provozu. Platí, že emisní limity stanovené v povolení provozu nesmí být stejné nebo vyšší než specifické emisní limity stanovené v prováděcím právním předpisu pro daný stacionární zdroj. Povolující krajský úřad tedy nebude do povolení provozu přepisovat emisní limity z prováděcí vyhlášky (viz box 2), ale má zákonem danou možnost stanovovat emisní limity pro další znečišťující látky nebo emisní limity ve vyhlášce stanovené zpřísnit (princip integrovaného povolení).
ALTERNATIVNÍ PALIVO JE STÁLE ODPAD
Zákon o ochraně ovzduší nedefinuje pojem odpad - za odpad je považováno vše, co je odpadem podle zákona o odpadech. Nedefinuje rovněž pojem alternativní palivo. V praxi bývá tímto pojmem nejčastěji nazýván odpad, respektive palivo pocházející z odpadu, jenž byl mechanicky, biologicky či jinak upraven za účelem jeho následného spálení s využitím jeho energetického potenciálu. Palivo z odpadů je pro účely ochrany ovzduší stále odpadem, který má své katalogové číslo podle odpadové legislativy národní i evropské (19 12 10). Zdroje znečišťování ovzduší, jež spalují odpadová paliva, jsou stále zdroji, které tepelně zpracovávají odpady a k tomu musí mít příslušná povolení.
Spalování tuhých alternativních paliv vyrobených z odpadu mimo režim tepelného zpracování odpadu neumožňuje ani vydání certifikace, ať je vydána certifikačními orgány dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, na základě vnitropodnikových (právně nezávazných) norem, na základě požadavků legislativy kladených na běžná paliva (např. biomasa, uhlí) či na základě technických norem týkajících se přímo tuhých alternativních paliv (ČSN EN 15357 až ČSN EN 15359). Zákon o ochraně ovzduší ani zákon o odpadech právní závaznost certifikací nepředpokládají.
Zpracovatelé nebo provozovatelé zdrojů, které nejsou spalovnami odpadů ani zařízeními ke spoluspalování, často prohlašují, že jejich paliva nejsou odpady, protože naplnila podmínky paragrafu § 3 zákona o odpadech, zejména odstavce 6. Ten vymezuje podmínky, za nichž odpad přestává být odpadem (věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, existuje pro ni trh nebo poptávka a splňuje technické požadavky pro konkrétní účely). Tato prohlášení jsou často jednostranná a o splnění podmínek lze mít důvodné pochybnosti.
KRITÉRIA NA ÚROVNI EVROPY ZATÍM NEJSOU
Není možné opomenout skutečnost, že podmínky stanovené pro odpady, které přestávají být odpadem, vychází z podmínek evropské směrnice o odpadech (čl. 6 odst. 1 písm. a) až d) směrnice 2008/98/ES), jež předpokládá, že k vynětí z režimu odpadů může dojít tehdy, kdy jsou splněna zvláštní kritéria vydaná na úrovni Společenství. Tato kritéria však doposud vydána nebyla, ani Komise zatím v dohledné době o vydání takovýchto kritérií neuvažuje. Směrnice umožňuje, aby členské státy v jednotlivých případech rozhodly, zda určitý odpad přestal být odpadem s přihlédnutím k platné judikatuře Evropského soudního dvora. Taková rozhodnutí jsou členské státy povinné oznámit Komisi v rámci technické notifikace. Jelikož Česká republika zatím nevydala rozhodnutí (nebo nenavrhla právní předpis) za účelem možnosti vynětí paliv z odpadů z režimu odpadů a Komise nebyla o posouzení takovéhoto postupu požádána, není možné s palivy z odpadů nakládat jinak, než jak bylo uvedeno v tomto článku. V opačném případě se Česká republika vystavuje hrozby soudního řízení a sankcí s tím spojených za porušování práva EU.
V současné době je v notifikačním řízení italský předpis, který stanovuje podrobná kritéria pro vynětí odpadových paliv z režimu odpadu (notifikace je vedena pod číslem 2012/480/IT. Dokument je volně dohledatelný v databázi Evropské komise pro technické notifikace TRIS). Schvalovací řízení, které zpravidla trvá tři měsíce, bylo prodlouženo, mimo jiné z důvodů předložení zásadních námitek ze strany Německa, Rakouska a některých oborových svazů.
Návrh italského předpisu předpokládá, že i pro odpady vyjmuté z odpadové legislativy jsou stanoveny požadavky na skladování, manipulaci, výrobu a přepravu. Jejich využití je limitováno pouze na výrobu tepla nebo elektrické energie v cementárnách a spalovacích zařízeních (elektrárnách) s příkonem nad 50 MW. Podle Katalogu odpadů je stanoven taxativní výčet odpadů, které nesmí být použity pro jejich výrobu. Výrobci paliv z odpadů musí zasílat každoroční hlášení o zpracovaných odpadech, množství vyrobených paliv, výsledcích šaržovitých analýz a konkrétních odběratelích (uživatelích) paliva. Stejně tak uživatelé paliva musí zasílat každoroční hlášení o výrobcích, od nichž palivo odebrali, analýzách daných vzorků, míře náhrady fosilních paliv s popisem a kvantitativním vyjádřením snížení emisí, včetně emisí skleníkových plynů. Vyhláškou je pak zřizována Dozorčí a monitorovací komise, která kontroluje celý cyklus výroby paliv z odpadů.
Mgr. Veronika Tomášková
Mgr. Pavel Gadas
LEGISLATIVA
- Zákon č. 201/2012 Sb., který zrušil a nahradil předchozí zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti 1. 9. 2012. K témuž datu byly zrušeny téměř všechny prováděcí právní předpisy v této oblasti a postupně jsou vydávány nové prováděcí vyhlášky a nařízení vlády.
Doposud vydané předpisy:
- vyhláška č. 312/2012 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší,
- vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích,
- nařízení vlády č. 351/2012 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv.
Nový zákon o ochraně ovzduší stanoví:
- přípustné úrovně znečištění (vyjádřené imisními limity) a znečišťování ovzduší (vyjádřené emisními limity, emisními stropy, případně jinými, technickými podmínkami provozu),
- způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování a jejich vyhodnocení,
- nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší,
- práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší (viz § 1 odst. 2 písm. a) až d).
TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ
- Odpad podle jiného právního předpisu (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění), s výjimkou odpadu uvedeného v prováděcím právním předpisu (odpad na bázi biomasy), může být tepelně zpracován jen ve stacionárním zdroji, ve kterém je tepelné zpracování odpadu povoleno podle § 11 odst. 2 písm. d). Povolení vydává místně příslušný krajský úřad. Tepelné zpracování odpadu je možné pouze pod dohledem osoby autorizované (podle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ovzduší).
- Odpady na bázi biomasy, které je možné spalovat mimo režim tepelného zpracování odpadu, jsou rostlinné odpady ze zemědělství a lesnictví, z potravinářského průmyslu (pokud je vyrobené teplo využito), dále odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny (pokud se spalují v místě výroby a vyrobené teplo je využito), korkový a dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření a povrchové úpravy dřeva.
EMISNÍ LIMITY
Návrh prováděcí vyhlášky, kterou se stanovují emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu, má oproti původnímu nařízení vlády č. 354/2002 Sb., některé změny:
- validace výsledků kontinuálního měření se použije pouze pro účely posuzování s emisními limity, a nikoli pro výpočet celkové emise znečišťujících látek (tato změna může vést ke zvýšení vykazovaných emisí u těch zdrojů, které používaly validované hodnoty i pro výpočet celkové emise znečišťujících látek),
- bylo odstraněno zpřísnění oproti evropským směrnicím, které vzniklo špatným překladem v roce 2002 a spočívá v neprovádění přepočtu na referenční obsah kyslíku u spaloven odpadu, pokud je obsah kyslíku nižší než referenční (nadále je uplatněno pouze u spalování nebezpečného odpadu ve smyslu legislativy EU), c) u tepelného zpracování odpadu ve spalovacích stacionárních zdrojích byla určeno hodnota Cproc pro HCl, která se použije při výpočtu emisního limitu založeného na principu průměru emisních limitů stanovených pro spalování odpadu a spalování paliv v daném stacionárním zdroji váženého podle objemu spalin vzniklých ze spalování odpadu a spalování paliv při tepelném zpracování odpadu. Vzhledem k očekávanému budoucímu povolování tohoto režimu na spalovacích stacionárních zdrojích tak byla odstraněna nejistota plynoucí z toho, že některé stacionární zdroje mohly mít stanoven emisní limity pro HCl v povolení (pak by se v uvedeném vzorci použila jeho hodnota), nebo nemusely (a pak by se použila hodnota koncentrace HCl při spalování paliva). Hodnota Cproc byla stanovena na úrovni obecného emisního limitu, tedy 50 mg/m3.
Mimo režim tepelného zpracování odpadu lze spalovat odpady na bázi biomasy, zejména rostlinné odpady ze zemědělství a lesnictví (na obr. výtopna Žlutice, spalující výhradně biomasu).
Autoři: Veronika Tomášková, Pavel Gadas
Zdroj: http://odpady.ihned.cz/c1-59099980-jak-ovlivni-novy-zakon-o-ovzdusi-spalovani-odpadu
